Súra 19 (Mekkánská) - Marie

1. Káf. Há. Já. `Ain. Sád.
2. Toto jest zmínka o milosrdenství Pána tvého nad služebníkem jeho Zachariášem:
3. když volal k Pánu svému voláním skrytým,
4. a řekl: „Pane můj, zajisté ochably kosti mé a zastkvěla se hlava má šedinami, ale nikdy nebyl jsem ve své modlitbě k tobě, Pane můj, oslyšán:
5. jáť obávám se o ty, kdož přijdou po mně; má žena pak neplodna jest, pročež dej mi od sebe následníka,
6. jenž dědicem byl by mým a dědicem Jakuba: a učiň jej, Pane můj, zalíbeníhodným.“
7. „Zachariáši, oznamujeme ti narození mládce, jehož jméno bude Jahjá: neučinili jsme mu před ním jmenovce.“
8. Řekl: „Pane můj, jakž narodí se mi syn, když žena má neplodna jest a já sám dospěl jsem zesláblosti stáří?“
9. Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to, neboť stvořil jsem tě před tím, když nebyl's ničím.“
10. Řekl: „Pane můj, učiň mi znamení.“ Řekl: „Znamením tobě bude, že nebudeš mluviti s lidmi po tři noci, (ač) v plném zdraví.“
11. I vyšel ze svatyně k lidu svému a činil jim posuňky, aby chválili Boha z jitra i z večera.
12. „Ó Jahjá, vezmi Knihu s pevným předsevzetím,“ (řekli jsme) a dali jsme mu soudnost již v dětství,
13. jakož i slitovnost od nás a bezúhonnost: a bohabojným byl,
14. a bez provinění vůči rodičům svým a nebyl zpupnýn a neposlušným.
15. Pokoj budiž s ním v den, kdy narodil se i v den, kdy zemřel a v den, kdy vzkříšen bude!
16. A zmiň se v Knize o MARII. když vzdálila se od rodiny své k místu východnímu:
17. a vzala na se závoj (aby skryla se jím) před nimi: a poslali jsme k ní ducha svého, jenž vzal na se podobu před ní muže urostlého.
18. Řekla: „Béřu útočiště k Milosrdnému před tebou, bojíš-li se jej.“
19. Řekl: „Jáť pouze jsem poslem Pána tvého, abych obdařil tě synem svatým.“
20. Řekla: „Jak budu míti syna, když nedotkl se mne muž a nejsem nepočestnou?“
21. Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to a učiníme jej znamením lidstvu a milosrdenstvím od nás; věc jest to rozhodnutá.“
22. I obtěžkala jím a vzdálila se k místu dalekému,
23. a přišly na ni bolesti u pně datlovníku. Řekla: „Kéž byla bych zemřela před touto chvílí a kéž byla bych zapomenuta, nadobro zapomenuta!“
24. A zavolal na ni (hlas) zpod ní: „Nermuť se, neb Pán tvůj učinil pod tebou ručej:
25. a zatřes k sobě pněm datlovníku i spadnou na tebe datle čerstvé, uzrálé:
26. i jez a pij a buď veselé mysli, a spatříš-li z lidí někoho, rci: Učinila jsem slib Milosrdnému postiti se; a nebudu mluviti dnes s nikým z lidí.“
27. I přišla pak s děckem k lidu svému, nesouc je. Řekli: „Marie, učinila's věru, věc podivnou.
28. Sestro Áronova, otec tvůj nebyl mužem špatným, aniž matka tvá byla nepočestná.“
29. I ukázala na děcko. Řekli: „Jak budeme mluviti s někým, jenž v kolébce jest děckem?“
30. Řekl (Ježíš): „Jáť služebník jsem Boha: on dal mi Knihu a učinil mne prorokem;
31. a učinil mne požehnaným kdekoliv byl bych: a poručil mi modlitbu a dávání poviné almužny, pokavaď budu mezi živými.
32. A (dal mi), abych úctu měl vůči matce své: aniž učinil mne zpupným zbídačelcem.
33. A (dal mi), aby pokoj byl nade mnou v den narození mého i v den smrti mé a v den, kdy vzkříšen budu mezi živými.“
34. Totoť jest Ježíš, syn Mariin: totoť jest pravdivé podání ohledně toho, v čem mají pochybnosti.
35. Nepřísluší Bohu, aby učinil sobě syna: chválen budiž! Když rozhodne o věci, řekne pouze: „Staň se!“ a stane se.
36. Bůh zajisté jest Pánem mým a Pánem vaším: pročež uctívejte jej, totoť jest stezka přímá.
37. A rozcházejí se strany mezi sebou v názoru: a běda těm, kdož neuvěřili, při spatření dne velkého!
38. Ohlašuj jim a ukazuj jim den, kdy přijdou před nás: však nepravostní dnes jsou v bloudění zjevném.
39. A varuj je přede dnem nářku, kdy rozhodnuto bude o věci, mezitím co oni jsou v lhostejnosti a nevěří.
40. Zajisté my zdědíme zemi a vše, což na ní jest, a oni k nám se navrátí.
41. A zmiň se v Knize o Abrahamovi, neboť on byl mužem pravdomluvým a prorokem.
42. Když řekl otci svému: „Otče můj, proč uctíváš to, co neslyší a nevidí, aniž prospěšno ti může býti v čem?
43. Otče můj, nyní přišlo mi vědění, které nepřišlo tobě: i následuj mne a povedu tě cestou rovnou.
44. Otče můj, neuctívej Satana, neboť Satan byl Milosrdného neposlušen.
45. Otče můj, zajisté obávám se, aby nedotkl se tě trest od Milosrdného a abys nebyl Satanovi přítelem.“
46. Řekl (otec): „Ty tedy zříkáš se božstev mých, Abrahame? Nezanecháš-li toho, dojista kamenovati tě budu! A teď odejdi ode mne na dlouho!“
47. Řekl: „Pokoj budiž s tebou: budu prositi za odpustění pro tebe Pána svého, neboť on jest ke mně laskavým:
48. a vzdaluji se vás a toho, co uctíváte vedle Boha a uctívati budu Pána svého: možná, že nebudu v modlitbě své k Pánu svému oslyšán.“
49. A když vzdálil se od nich a od toho, co uctívali vedle Pána svého, obdařili jsme jej Isákem a Jakubem: a oba učinili jsme proroky.
50. A poskytli jsme jim darů z milosrdenství svého a dali jsme jim pověst pravdy vznešenou.
51. A zmiň se v Knize o Mojžíšovi, neboť on upřímným byl a byl poslem i prorokem.
52. A volali jsme naň se strany hory Sinai pravé a způsobili jsme, aby přiblížil se k rozmluvě tajné.
53. A obdařili jsme jej z milosrdenství svého bratrem jeho Áronem, též prorokem.
54. A zmiň se v Knize o Ismaelovi, neboť on byl věrným ve slibech svých a byl poslem i prorokem.
55. A nabádal lid svůj k modlitbě a dávání povinné almužny a byl u Pána svého oblíben.
56. A zmiň se v Knize o Idrísovi, neboť on byl spravedlivým a prorokem.
57. A Pozdvihli jsme jej na místo vysoké.
58. Tito jsou, kterým požehnal Bůh z proroků z potomstva Adamova a z těch, které spasili jsme s Noemem: a z potomstva Abrahama a Israele a z těch, které vedli jsme (cestou pravou) a vyvolili jsme si. Když předčítána jim byla znamení Milosrdného, padli k zemi obráceni tvářemi svými úctou a plačíce.
59. Však po nich následovali potomci, kteří stranou odhodili modlitbu a následovali jen náruživosti své: a tito potkají jen blud,
60. vyjma těch, kteří kajícně obrátí se a uvěří a konati budou dobré skutky: tito vstoupí do zahrady (ráje) a nebudou utištěni v nejmenším:
61. do zahrad Edenu, jež slíbil Milosrdný služebníkům svým z věcí skrytých: a zajisté slib jeho naplní se.
62. V nich nebudou slyšeti ničemností, pouze „Pokoj s vámi!“ a v nich výživu budou dostávati z jitra i za večera.
63. Taková bude zahrada, jejímiž dědici učiníme ty ze služebníků našich, kteří byli bohabojní.
64. A nesestupujeme s nebe, vyjma z rozkazu Pána tvého, jemuť přináleží, což před námi jest i za námi a cožkoliv mezi tím jest: a Pán tvůj jistě není zapomětlivým.
65. Onť Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi nimi jest: pročež uctívej jej a buď vytrvalým v uctívání jej: zdaž znáš koho, jenž byl by s ním soujmenným?
66. A dí člověk: „Zdaž poté, až zemru, vyveden budu z hrobu živým?“
67. Zdaž nepomní člověk, že stvořili jsme jej před tím, když nebyl ničím?
68. Při Pánu tvém přisahám, že dojista shromáždíme je i zlé duchy: pak předvedeme je kol pekla na kolenou.
69. Pak oddělíme od každé skupiny ty, kdož nejurputnějšími byli proti Milosrdnému v odboji:
70. a pak my nejlépe budeme věděti o těch, kdo nejvíce zaslouží si v něm sžíhání.
71. A není nikoho, jenž nevešel by do něho: to u Pána tvého jest určením rozhodnutým.
72. Poté pak spasíme ty, kdož bohabojnými byli a ponecháme nepravostné v něm klečící.
73. A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, říkají ti, kdož neuvěřili, k těm, kdož uvěřili: „Která z obou stran jest lepší postavením a která jest lepší společností?“
74. Však kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež lepší byla jich bohatstvím a nádherou!
75. Rci: „Těch, kdož v bludu nalézají se, nechť prodlouží Milosrdný délku žití, až spatří to, co přislíbeno jim bylo — ať již trest v tomto životě, anebo hodinu (soudu): a tehdy seznají, kdo v horším jest postavení aneb slabším v posile:
76. však Bůh rozmnoží ty, kdož (dobře) jsou vedeni, (dobrým) vedením. a dobré skutky, jež trvají jsou lepší u Pána tvého odměnou a lepší náhradou.“
77. Zdaž viděl's onoho, jenž neuvěřil ve znamení naše a řekl: „Dojista dány budou mi statky i děti.“
78. Což dospěl znalosti věcí skrytých, aneb učinil s Milosrdným smlouvu?
79. Jistě, že ne: a zapíšeme si, co říká a prodloužíme mu trestu jeho délku.
80. A my zdědíme to, o čem mluví, a přijde k nám samojediný.
81. A přibrali si vedle Boha božstva, aby byla jim oporou.
82. Však ne: božstva ta zaprou uctívání jich a budou jim protivníky.
83. Zdaž neviděl's, že poslali jsme zlé duchy, aby dráždili je ke hříchu?
84. Nesnaž se uspíšiti (lhůtu) jejich, neb my sami spočteme (jich dní) počet.
85. V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného s poctou:
86. a poženeme provinilce k peklu jak k napajedlu:
87. tehdy neprospěje jim přímluva, leda těm, kdož byli učinili s Milosrdným smlouvu.
88. Říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“
89. Tím vyřkli jste věc úžasnou!
90. Málem nebesa by rozpoltila se z toho a roztrhla se země a hory zbortily se v kusech:
91. z toho, že připisují Milosrdnému syna:
92. když není třeba Milosrdnému, aby učinil si syna,
93. neboť vše, což na nebi jest i na zemi Milosrdnému jen co služebník se blíží:
94. zaznamenal si je všechny a spočetl (přesným) počtem:
95. a každý z nich přijde k němu v den zmrtvýchvstání, jeden za druhým.
96. Těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, popřeje Milosrdný lásky.
97. Zajisté pak učinili jsme jej snadným, v tvé vlastní řeči, abys radostnou zvěst věstil jím bohabojným a abys varoval jím lidi hašteřivé.
98. A kolik zahubili jsme před nimi pokolení! Zdaž pozorovat z nich můžeš koho, aneb slyšet je zašeptnouti?