Súra 23 (Mekkánská) - Věřících

1. Jak dobře povede se VĚŘÍCÍM,
2. kteří v modlitbě své se ponižují,
3. a kteří od svévolné řeči se vzdalují
4. a kteří (povinnou) almužnu dávají
5. a kteří pohlavní údy své ostříhají,
6. (souložíce) jen s manželkami svými a s (otrokyněmi), dobytými pravicemi jejich: tehdy nebude jim viny:
7. však ti, kdož v žádosti své přestoupí tuto mez, budou přestupníky —
8. a ti, kdož zástavy jim dané (opatrují) a závazky své dobře dodržují,
9. a ti, kdož modlitby své bedlivě zachovávají:
10. tito zajisté budou dědici,
11. kteří zdědí ráj a přebývati v něm budou věčně.
12. Stvořili jsme pak člověka z měkké hlíny:
13. poté učinili jsme jej kapkou (semene) v příbytku jistém:
14. poté utvořili jsme sémě v krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa) vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž Bůh, nejlepší ze Stvořitelů!
15. Poté pak dojista zemřete;
16. pak dojista v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete.
17. Nad vámi pak stvořili jsme sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní.
18. A sesíláme s nebe vodu dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač máme moc způsobiti, aby zmizela.
19. A jí dali jsme vzrůsti vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž béřete množství plodů a z nichž pojídáte.
20. A taktéž stromu, jenž vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a šťávu pojídajícím.
21. A zajisté v dobytčatech vašich jest pro vás poučení: napájíme vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a prospěch z nich máte mnohý a z nich též pojídáte.
22. A na nich, jakož i na lodích jste nošeni.
23. A kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“
24. Však řekli předáci těch, kteří neuvěřili z lidu jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců našich předešlých.
25. Onť pouze jest mužem, Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“
26. Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“
27. I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když přijde rozkaz náš a praskne pec,
28. uveď do ní ode všech druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nepravostným.‘“
29. A rci: „Pane můj, dej sestoupiti mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys nejlepším z usazovatelů.“
30. V tomto zajisté byla znamení a tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku.
31. Po nich pak vzbudili jsme jiná pokolení
32. a poslali jsme k nim posly z jejich středu, (aby hlásali): „Uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho. Což nebudete se jej báti?“
33. I řekli předáci lidu jeho, kteří neuvěřili a vylhaným nazvali setkání (s Bohem) v životě příštím, a jimž přespříliš dali jsme užívati života pozemského: „Tohle jest pouze člověk jako vy, jenž jí z toho, co vy jíte a pije z toho, co vy pijete.
34. A poslouchati-li budete člověka vám rovného, tehdy zajisté záhubě jste propadli.
35. Slibuje vám snad, že poté, až zemřete a v prach a kosti obráceni jste, zas (z hrobu) vyvedeni budete?
36. Pryč, pryč s tím, co slibováno jest vám.
37. Není nám jiného života, než tohoto života pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy nebudeme vzkříšeni.
38. On pouze jest mužem, jenž lež vymyslil o Bohu a my nebudeme věřiti mu.“
39. Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“
40. Řekl (Bůh): „Jen maličko a začnou litovati!“
41. A zastihlo je vykřiknutí (zkázy) právem a učinili jsme je splaveninou. Daleko zavržen budiž lid nepravostný!
42. Po nich pak vzbudili jsme pokolení jiná.
43. Nebude uspíšena nikterému národu lhůta jeho, aniž zpožděna.
44. Poté pak poslali jsme posly své jednoho po druhém. Pokaždé, když k některému národu přišel prorok jeho, nazvali jej lhářem: a tak dali jsme jednomu národu následovati druhý a učinili jsme je předmětem vyprávění. Daleko zavržen budiž lid nevěřící!
45. Poté pak poslali jsme Mojžíše a bratra jeho Árona se znameními svými a mocí zjevnou:
46. Faraonovi a předním lidu jeho; však chovali se pyšně, neboť lid to byl nadutý:
47. a řekli: „Zdaž uvěříme dvěma mužům jako jsme my, jichž lid nám otročí?“
48. A lháři nazvali je oba a stali se jedněmi ze zahubených.
49. Tehdy pak dali jsme Mojžíšovi Knihu, aby lid jeho (dobře) byl veden:
50. a učinili jsme syna Mariina a matku jeho znamením; a (obydlím) dali jsme jim místo na vrchu, bezpečné a pramen (vody) mající.
51. „Ó proroci, jezte z dobrých věcí a čiňte dobro, neboť o tom, co činíte, dobře vím.
52. Zajisté pak tento národ váš jest národem jediným a já jsem Pánem vaším: mne tedy bojte se!“
53. Však lidé rozštěpili se ve věcech svých mezi sebou na skupiny: každá strana z toho, což měla, se radujíc:
54. i ponech je v hloubi omylu jejich do lhůty určené.
55. Zdaž domnívají se, že v tom, čeho popřáváme jim v hojnosti, ze statků a dětí
56. předháníme se (v dosažení) pro ně dobra? Naopak: věk oni netuší.
57. Zajisté pak ti, kdož bázní Pána svého naplněni jsou
58. a kteří ve znamení Pána svého věří:
59. a kteří (ničeho) s Pánem svým nespolčují:
60. a kteří dávají to, co dávají ana srdce jejich chvějí se (bázní) před tím, že k Pánu svému se navrátí.
61. Tito předhánějí se v (dosažení) dobra a první jej dosahují.
62. Neukládáme nijaké duši břemene nad síly její: a u nás (uložena) jest Kniha, jež mluví pravdu a nikomu nebude ukřivděno.
63. Však srdce jejich pohroužena jsou (v omylu) ohledně této (Knihy): a skutky jiné kromě oněch konají:
64. (a budou) až do chvíle, kdy postihneme, blahobytu se těšící z nich trestem, hle, pak volají zděseně.
65. „Nevolejte dnešního dne, neb námi vám nebude pomoženo:
66. vždyť dávno již byla předříkávána vám znamení moje, však vy na podpatcích svých jste se otáčeli,
67. plni pýchy na to vedli jste plané rozmluvy půlnoční.“
68. Což nebudou uvažovati o tom, co říká se jim, anebo snad přišlo jim, co nepřišlo otcům jejich minulým?
69. Aneb snad nepoznávali proroka svého a (proto) jej zapírají?
70. Aneb řeknou, „Džinny jste posedlý?“ Naopak: on přišel k nim s pravdou a většina jich pravdu nenávidí.
71. Však kdyby pravda byla následovala choutky jejich, zkažena by tím byla nebesa i země, a vše, co v obou jest; naopak, přinesli jsme jim napomenutí jich, ale oni od napomenutí svého se odvracejí.
72. Což žádáš od nich poplatek? Plat od Pána tvého lepším jest a on nejlepším jest všech živitelů.
73. Ty pak zajisté voláš je ke stezce přímé:
74. a ti, kteří nevěří v život budoucí, od oné stezky se uchylují.
75. A kdybychom byli slitovali se nad nimi a odňali od nich protivenství jejich, byli by svéhlavě dál stáli na svém bloudění (v nevíře).
76. A přece již postihli jsme je trestem, však neponížili se před Pánem svým, aniž sklonili šíje své:
77. až když otevřeli jsme na ně dveře trestu přísného: hle, zoufají si nad ním!
78. Onť to jest, jenž utvořil vám sluch a zrak a srdce; a jak málo jste mu vděčni.
79. Onť to jest, jenž dal vám vznik na zemi a k němu shromážděni budete.
80. Onť to jest, jenž obživuje a umrtvuje: on řídí přechod noci a dne: což toho nepochopíte (rozumem)?
81. Však ne: říkají totéž, co říkali staří;
82. říkají: „Zdaž až zemřeme a budeme prach a kosti, znovu vzkříšeni že budeme?
83. To již slibováno bylo nám, jakož i otcům našim, před tím: zajistéť jsou to jen báchorky starých:“
84. Rci: „Komu přináleží země a cožkoliv na ní jest — víte-li?“
85. Řeknou: „Bohu.“ Rci: „Což tedy si toho nepřipomenete?“
86. Rci: „Kdo pánem jest sedmera nebes a pán trůnu mocného?“
87. Řeknou: „Patří Bohu.“ Rci: „Což tedy nebudete se báti?“
88. Rci: „V čí ruce jest panství nade všemi věcmi a jenž chrání, sám nemaje třeba ochrany — víte-li?“
89. Řeknou: „V ruce Boha.n Rci: „Jak tedy můžete tak býti očarováni?“
90. Ano, přinesli jsme jim pravdu: však oni zajisté lháři jsou.
91. Bůh zajisté si neučinil syna a není s ním jiného boha: jinak odešel by každý bůh s tím, co stvořil, a jeden nad druhého by se vyvyšoval: chválen budiž Bůh nade vše, co vykládáte!
92. Onť zná věci skryté i věci viditelné a daleko povýšen jest nad to, co s ním spolčujete.“
93. Rci: „Pane můj, ukážeš-li mi to, co slibováno jest jim,
94. Pane můj, nedej mi pak býti mezi lidem nepravostným!“
95. Myť zajisté můžeme ukázat ti, co slibujeme jim;
96. odpuzuj zlé tím, co jest lepší: my nejlépe víme o tom, co vykládají.
97. A rci: „Pane můj, útočiště béřu k tobě před našeptáváním zlých duchů:
98. a útočiště béřu k tobě, Pane můj, před přiblížením se jich ke mne.“
99. Však když k některému z nich přijde smrt, rce: „Pane můj, dej mi vrátiti se,
100. abych činiti mohl dobro v tom, co opominul jsem.“ Však ne, Tato jsou slova, jež bude mluviti, ale za nimi bude přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.
101. A když troubeno bude na roh, v den onen nebude svazků příbuzenských mezi nimi, aniž navzájem se budou doprošovati.
102. Ti, jichž váha těžká bude, těm dobře povede se.
103. Ti, jichž váha lehká bude, budou oni, jichž duše záhubě propadly a v pekle přebývati budou věčně.
104. Sžírati bude oheň tváře jejich a křiviti budou ústa svá.
105. „Což nebyla vám čtena znamení naše a vylhanými jste je nazývali?“
106. Řeknou: „Pane náš, přemohlo nás neštěstí naše a stali jsme se lidem bloudícím.
107. Pane náš, vyveď nás odsud: a vrátíme-li se (k bludu), pak jistě budeme nepravostní.“
108. Řekne Bůh: „Vehnáni buďte do něho a nemluvte na mne.
109. Neb zajisté byla část služebníků mých, kteří říkali: ‚Pane náš, uvěřili jsme, i odpusť nám a slituj se nad námi, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných‘
110. a vy žert tropili jste si z nich, až způsobili jste, že zapomněli napomenutí mé a vysmáli jste se jim.
111. Jáť pak zajisté odměnil jsem je dnes za to, že trpělivě vše snesli: v pravdě oni šťastni jsou!“
112. Řekne (Bůh): „Jak dlouhý prodleli jste na zemi počet roků?“
113. Řeknou: „Prodleli jsme tam den aneb část dne: i taž se početvedoucích.“
114. Řekne Bůh: „Dleli jste tam pouze maličko, kdybyste to mohli věděti.
115. Zdaž domnívali jste se, že stvořili jsme vás z kratochvíle a že k nám nebudete navráceni?“
116. Pročež povýšen budiž Bůh, král pravdivý; není Boha, kromě něho, Pána trůnu vznešeného.
117. A kdo uctívá vedle Boha boha jiného, o němž nemá nijakého důkazu, ten zajisté súčtovati musí s Pánem svým, a zajisté dobře nepovede se nevěřícím!
118. A rci: „Pane můj, odpusť a slituj se, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných.“