Súra 26 (Mekkánská) - Básníků

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného
  1. Tá. Sín. Mím.
  2. Tato jsou znamení Knihy zjevné:
  3. ty snad soužíš se proto, že nechtějí uvěřiti.
  4. Kdybychom chtěli, seslali bychom jim s nebe znamení, před nímž sklonily by se šíje jejich v ponížení:
  5. však není nového napomenutí, přišedšího jim od Milosrdného, aniž by se od něho neodvraceli.
  6. A lží nazvali je, však dojde je zpráva o tom, z čeho si byli žert tropili.
  7. Což nepohlédli na zemi — kolika na ní dali jsme vzrůsti druhům rostlin vzácných?
  8. Zajisté v tom jest znamení: však většina jich nevěří.
  9. A dojista Pán tvůj mocný jest, slitovný.
  10. (Pomni), když zavolal Pán tvůj Mojžíše: „Jdi k lidu nepravostnému:
  11. lidu Faraonovu, Což nebudou báti se mne?“
  12. Řekl (Mojžíš): Pane můj, bojím se, že lhářem nazvou mne.
  13. A stísněna jest hruď, má a není volný jazyk můj: pročež pošli pro Árona.
  14. Mají proti mně obvinění a bojím se, aby mne nezabili.“
  15. Řekl (Bůh): „Nikoliv. Jděte oba se znameními našimi: my s vámi budeme, naslouchajíce.
  16. A jděte k Faraonovi a rcete: „Myt zajisté posly jsme Pána veškerenstva:
  17. i vyšli s námi syny Israele.“
  18. Řekl (Farao): „Což nevychovali jsme tě mezi námi za dětství a což nedlel jsi mezi námi po mnoho let věku svého?
  19. A učinil's skutek, kterýs učinil: jsi nevděčníkem.“
  20. Řekl (Mojžíš): Ano, učinil jsem jej tehdy a byl jsem pobloudilím:
  21. a prchl jsem od vás, ježto bál jsem se vás: však dal mi Pán můj moudrost a učinil mne jedním z poslů.
  22. A jest to dobrodiní, jehož popřál's mi, že zotročil jsi syny Israele?“
  23. Řekl Farao: „Kdo jest (ten) Pán veškerenstva?“
  24. Řekl (Mojžíš): „On Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi oběma jest — dovedete-li uvěřiti.“
  25. Řekl (Farao) k těm, kteří byli kol něho: „Neslyšíte?“
  26. Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem vaším a Pánem otců vašich předešlých.“
  27. Řekl (Farao): „Zajisté prorok váš, jenž poslán byl k vám, jest duchem posedlý.“
  28. Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem východu a Pánem západu a všeho, což mezi nimi jest — dovedete-li to pochopiti.“
  29. Řekl (Farao): „Vezmeš-li si za Boha někoho jiného kromě mne, učiním tě jedním z uvězněných.“
  30. Řekl (Mojžíš): „I když předvedu ti důkaz zjevný?“
  31. Řekl (Farao): „Předveď jej, jsi-li pravdomluvný.“
  32. Tehdy vrhl (Mojžíš) hůl svou na zem, a hle, stala se hadem zjevným.
  33. Poté Pak vztáhl ruku svou, a hle, bílá byla (v zraku) hledících.
  34. Řekl (Farao) k předákům svým, kolem sebe: „Totoť zajisté kouzelník jest učený.
  35. Chce vyhnati vás ze země vaší kouzelnictvím svým: co nařizujete?“
  36. Řekli: „Poodlož (odpověď) jemu a bratru jeho: a pošli do všech měst shromažďovatele,
  37. kteří přivedou ti všechny kouzelníky učené.“
  38. I shromážděni byli kouzelníci na schůzku v den určený:
  39. a bylo řečeno lidem: „Shromáždíte-li se všichni,
  40. abychom snad následovali kouzelníky, budou-li vítěznými?“
  41. A když přišlo kouzelnictvo, řekli Faraonovi: „Dostaneme odměnu, budeme-li vítěznými?“
  42. Řekl: „Ano: a v tom případě též budete z těch, kdož mně jsou nejbližší.“
  43. Řekl, jim Mojžíš: „Vrhněte na zem, co máte k vrhání.“
  44. I vrhli na zem provazy své a hole své a řekli: „Při moci Faraonově, myť zajisté jsme vítěznými!“
  45. I vrhl Mojžíš na zem hůl svou a požrala jich divy vylhané.
  46. Tehdy padli kouzelníci úctou na tváře své
  47. a řekli: „Uvěřili jsme v Pána veškerenstva,
  48. Pána Mojžíše a Árona.“
  49. Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho dříve, než dovolil jsem vám? Tenť zajisté jest náčelníkem vaším, jenž naučil vás kouzlům — a dobře seznáte (moc moji): dojista pak dám uřezati vám ruce i nohy pokřižmo a dám ukřižovati všechny vás.“
  50. Řekli: „To neuškodí nám, neb v pravdě k Pánu svému navrátíme se.
  51. Zajisté přejeme si, aby odpustil nám Pán náš hříchy naše, neb my byli jsme prvními z věřících.“
  52. I vnukli jsme Mojžíšovi: „Vyjdi za noci se služebníky mými: neb dojista pronásledováni budete.“
  53. A poslal Farao do měst shromažďovače,
  54. řkoucí: „Onino (Israelští) jsou hrstka nepočetná
  55. a rozzuřeni jsou proti nám:
  56. my pak četní jsme a obezřetní.“
  57. Tak způsobili jsme, aby vyšli ze zahrad a od pramenů
  58. a pokladů a bydlišť převzácných:
  59. tak (stalo se): a dali jsme vše to dědictvím synům Israele.
  60. Následovali je pak za jitra.
  61. A když shlédli se navzájem oba vojové, řekli soudruzi Mojžíšovi: „Zajisté jsme teď dohoněni.“
  62. Řekl: „Nikoliv: zajisté Pán můj se mnou jest a (dobře) povede mne.“
  63. I vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou moře.“ I rozstouplo se a každá z obou částí zvedla se jak hora veliká.
  64. Poté pak dali jsme přiblížiti se oněm druhým.
  65. A zachránili jsme Mojžíše a kdož s ním byli, všechny:
  66. poté pak potopili jsme ony druhé.
  67. Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;
  68. ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
  69. A předříkávej jim děje Abrahame,
  70. když řekl otci svému i lidu svému: „Co uctíváte?“
  71. Řekli: „Uctíváme modly a jsme jim stále oddáni.“
  72. Řekl: „Zdaž slyší vás, když k nim voláte?
  73. Aneb prospěti vám mohou, či uškoditi?“
  74. Řekli: „Nikoliv, však shledali jsme otce své již takto činící.“
  75. Řekl: „Co míníte? To, co uctívali jste
  76. a co uctívali otcové již vaši předešlí,
  77. (modly ty) mne nepřáteli jsou: (není Boha), kromě Pána veškerenstva,
  78. jenž stvořil mne a jenž vede mne (pravou cestou),
  79. jenž krmí mne i napájí mne,
  80. a když onemocním, uzdraví mne;
  81. jenž mi dá zemřít a pak vzkřísí mne:
  82. a jenž přeji si, aby odpustil mi hříchy mé v den soudný.
  83. Pane můj, dej mi soudnost a připoj mne ke spravedlivým:
  84. a dej mi pověst pravdomluvnosti u pokolení příštích:
  85. a dej mi podíl na dědictví zahrady rozkoše:
  86. a odpusť otci mému, že byl jedním z bloudících:
  87. a nepotup mne v den kdy vzkříšeni budou:
  88. v den, kdy neprospějí nikomu statky, aniž děti:
  89. vyjma toho, kdož přijde k Bohu se srdcem zdravým:
  90. a kdy přiblížen bude ráj k bohabojným:
  91. a představeno bude peklo svedeným:
  92. a řečeno jim bude: „Kde jest to, co uctívali jste
  93. vedle Boha? Zdaž mohou pomoci vám, aneb pomoci sobě samým?
  94. A vmeteni budou v ně oni i (jimi) svedení,
  95. a vojska Iblísova veškerá.
  96. Řeknou, odporujíce si v pekle navzájem:
  97. „Při Bohu. zajisté byli jsme v bludu zjevném,
  98. když stavěli jsme vás na roveň Pánu veškerenstva:
  99. kdo jiný svedl nás, než provinilci?
  100. A není nám přímluvců,
  101. aniž přítele účinlivého:
  102. a kdyby bylo nám návratu, tehdy jistě byli bychom z věřících!“
  103. Zajisté, v tomto jsou znamení: však většina jich nevěří;
  104. ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
  105. Lid Noemův též nazval lháři posly své,
  106. když řekl jim bratr jejich Noe: „Což nebudete báti se Boha?
  107. Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:
  108. pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
  109. Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva;
  110. pročež bojte se Boha a poslechněte mne.“
  111. Řekli: „Zdaž věřit tobě budeme, když následují tě jen nejsprostší?“
  112. Řekl: „Co vím o tom, co oni dělali?
  113. Súčtování s nimi jest na Pánu mém — kéž byste tomu rozuměli!
  114. Já přece neodstrčím těch, kdož věří,
  115. neb jsem jen varovatelem zjevným.“
  116. Řekli: „Nepřestaneš-li, Noe, dojista budeš jedním z ukamenovaných.“
  117. Řekl: „Pane můj, věru lid můj lhářem nazval mne.
  118. Rozhodni tedy mezi mnou a jimi jasným rozhodnutím a zachraň mne, jakož i ty, kdož se mnou jsou z věřících.“
  119. I zachránili jsme jej a kdož byli s ním, v arše přeplněné,
  120. poté pak potopili jsme všechny zůstavší.
  121. Zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří,
  122. ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
  123. Též (kmen) 'Ád lháři nazval posly své,
  124. když řekl jim bratr jejich Húd: „Což nebudete báti se Boha?
  125. Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:
  126. ať pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
  127. Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
  128. Zdaž stavěti budete na všech pahrbcích znamení pro kratochvíli?
  129. A činiti si budete stavby jako by pro věčné obývání?
  130. A když vládnete, vládnete jako utiskovatelé?
  131. I bojte se Boha a poslechněte mne.
  132. A bojte se toho, jenž rozhojnil vás v tom, co víte:
  133. a rozhojnil vás v dobytčatech a dětech:
  134. a v zahradách a pramenech
  135. jáť bojím se pro vás trestu dne velkého.“
  136. Řekli: „Nám jedno jest, varuješ-li nás, aneb nejsi-li varovatelem:
  137. toto jsou pouze báchorky starých,
  138. a my nebudeme ztrestáni.“
  139. A lhářem nazvali jej i zahladili jsme je: zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří;
  140. ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
  141. Též (kmen) Tsemúd lháři posly nazval,
  142. když řekl jim bratr jejich Sálih: „Což nebudete báti se Boha“
  143. Jáť zajisté jsem vám poslem důvěryhodným:
  144. pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
  145. A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva?
  146. Zdaž ponecháni budete v tom, co máte zde, v bezpečí?
  147. V zahradách a u zřídel,
  148. a polností a datlovníků, větví, štíhlých:
  149. a vytesávati budete si v horách domy dovedně?
  150. I bojte se Boha a poslechněte mne;
  151. a neposlouchejte nařízení výstředníků,
  152. kteří pohoršují zemi a nepolepšují ji.“
  153. Řekli: „Tys pouze jedním z očarovaných:
  154. jsi pouze člověk, jako my: pročež předveď nám znamení, jsi-li z pravdomluvných.“
  155. Řekl: „Tato velbloudice (bude jím): jí patřiti bude napití a vám patřiti bude napití ob den určený.
  156. Však nepřičiňte jí zlého, jinak zachvátí vás trest dne velkého.“
  157. Nicméně přeřezali žíly jí a litovali toho zrána,
  158. neboť zachvátil je trest. Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;
  159. ale Pán tvůj mocný jest a slitovný.
  160. Lháři nazval lid Lotův posly své,
  161. když řekl jim bratr jejich Lot: „Což nebudete báti se Boha?
  162. Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:
  163. pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
  164. A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
  165. Zdaž vcházeti budete k mužům, z tvorstva veškerého?
  166. A zanecháte, co Bůh stvořil vám za manželky? Opravdu jste lidem chybujícím!“
  167. Řekli: „Nezanecháš-li této řeči, Lote, zajisté budeš jedním z vyhnanců.“
  168. Řekl: „Jáť činů vašich hrozím se:
  169. Pane můj, spas mne a rodinu mou od toho, co činí tito:“
  170. I zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou,
  171. vyjma stařeny, jež omeškala se,
  172. a pak zahubili jsme všechny ostatní.
  173. A dštili jsme na ně deštěm, a špatný to byl déšť pro ty, jež varovali jsme!
  174. Zajisté znamení jest v tomto: však většina jich nevěří;
  175. ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
  176. Též obyvatelé hvozdu (Madianského) lháři nazvali posly své,
  177. když řekl jim Šu'ejb: „Což nebudete báti se Boha?
  178. Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:
  179. pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
  180. A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
  181. Dodržujte správnou míru a nebuďte z těch, kdož na ní utrhují:
  182. važte dle spravedlnosti přímé:
  183. a neokrádejte lidi o věci jejich, aniž prostopášnostmi pohoršujte zemi:
  184. a bojte se toho, jenž stvořil vás i pokolení předešlá.“
  185. Řekli: „Ty zajisté's jen jedním z očarovaných.
  186. A tys jen člověk, jako my; a my považujeme tě za jednoho z prolhaných:
  187. dej spadnouti na nás kus nebe, jsi-li pravdomluvným.“
  188. Řekl: „Pán můj nejlépe ví o tom, co činíte.“
  189. Tak lhářem nazvali jej: i zachvátil je trest dne mračného: zajistéť byl to trest dne velkého!
  190. Zajisté znamení jest v tomto, však většina jich nevěří,
  191. ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
  192. A tento (Korán) zajisté jest sesláním od Pána veškerenstva:
  193. sestoupil s ním dolů duch věrný
  194. na srdce tvé, abys byl jedním z varovatelů,
  195. v jazyku jasném arabském.
  196. Onť zajisté předpověděn jest v Písmech předešlých:
  197. což není to znamením pro ně, že věděli o něm již učení ze synů Israele?
  198. A kdybychom byli seslali jej na některého z cizinců,
  199. a byl by četl jim jej, nebyli by bývali v něj věřili.
  200. A takovýmto způsobem uvedli jsme jej do srdcí provinilců:
  201. že neuvěří v něj, dokud neshlédnou trest svůj bolestný;
  202. a přijde na ně znenadání, aniž by tušili.
  203. Tehdy řeknou: „Může nám býti poshověno?“
  204. Zdaž tedy budou chtíti (nyní), aby uspíšen byl trest náš?
  205. Co míníš? Popřejeme-li jim radostí světa po léta
  206. a pak přijde na ně, co bylo jim slíbeno,
  207. co prospěje jim to, z čeho se byli radovali?
  208. Ale nezahladili jsme města, aniž by bylo mělo své varovatele
  209. k napomenutí: myť zajisté nebyli jsme křivditeli.
  210. Nesestoupili pak (s Koránem) zlí duchové;
  211. a nepříslušelo jim to, aniž byli s to tak učiniti,
  212. neb oni od slyšení jeho jsou vzdáleni.
  213. I nevzývej spolu s Bohem boha jiného, abys nebyl jedním z trestaných,
  214. a varuj příbuzné své nejbližší,
  215. a stři křídlo své ochrany nad těmi, již následují tě z věřících.
  216. A když neposlechnou tě, rci: „Jáť zajisté prost jsem viny na tom, co činíte,“
  217. spoléhej na Mocného, Slitovného,
  218. jenž vidí tě, když vstáváš k modlitbě,
  219. jakož i chování tvé mezi těmi, kdož uctívají jej,
  220. neboť on všeslyšící a vševědoucí jest.
  221. Oznámím vám, na koho sestupují zlí duchové?
  222. Sestupují na všechny prolhance hříšné,
  223. kteří házejí (do vzduchu věci) z doslechu a vět šina jich lháři jsou;
  224. a BÁSNÍCI, jež následují (jimi) zvábení:
  225. zdaž nevidíš, že bloudí po všech údolích?
  226. A že říkají, co nečiní?
  227. Vyjma těch, kteří uvěřili a konají dobré skutky a vzpomínají často Boha a hájí se poté, když bylo jim ukřivděno: a seznají křivditelé, jakým zvrácením budou zvráceni.