Súra 44 (Mekkánská) - Dýmu

1. Há. Mím.
2. Při knize zjevné!
3. Zajisté seslali jsme ji, abychom varovali jí, v noci požehnané:
4. v noci té ustanoveno jest veškeré nakázání moudré,
5. rozkazem od nás. Myť zajisté vysíláme (posly),
6. jako milosrdenství od Pána svého: onť zajisté všeslyšící jest, vševědoucí,
7. Pán nebes i země a všeho, což mezi oběma jest, pevně-li věříte.
8. Není Boha, kromě něho; obživuje i umrtvuje: Pán váš i Pán otců vašich předešlých.
9. A přec ještě v pochybnosti zahrávají si.
10. Však pozoruj je v den, kdy vydají nebesa DÝM zjevný,
11. jenž zahalí lidstvo: to trest bude bolestný!
12. (Volati budou): „Pane náš, odejmi od nás trest, my již věříme!“
13. Jak mohlo by nyní býti jim dáno Napomenutí? Vždyť již byl přišel jim prorok zjevný,
14. však odvrátili se od něho a řekli: „Posedlý, (jinými) naučený!“
15. Kdybychom odejmuli od vás trest jen maličko, (k nevíře) vrátili byste se.
16. V den, kdy udeříme úderem velkým, tehdy pomstíme se!
17. Však již před nimi na zkoušku postavili jsme lid Faraonův, a přišel jim posel vzácný,
18. (řka): „Vraťte se mnou služebníky boží: jáť jsem vám poslem důvěryhodným;
19. a nepovyšujte se nad Boha, neb přicházím k vám s mocí zjevnou;
20. a útočiště béřu u Pána svého i Pána vašeho, abyste nekamenovali mne.
21. A jest-li neuvěřili jste jim, oddalte se ode mne.“
22. Vzýval pak Pána svého: „Titoť zajisté jsou lidem provinilým!“
23. „Vyjdi se služebníky mými za noci, neb pronásledováni budete.
24. A zanech za sebou moře zklidněné, neboť voje jejich potopeny budou.“
25. Kolik zahrad pak opustili a pramenů!
26. A polí obilných a přebývání vzácných!
27. A slastí, v nichž rozkoš mívali!
28. Tak (stalo se): a dědici jich lid jiný jsme učinili.
29. A nelkalo nad nimi nebe, ni země, a nebylo jim poshověno.
30. I zachránili jsme syny Israele od muk potupných:
31. od Faraona, jenž zajisté zpupným byl, a (jedním z výstředníků,
32. a vyvolili jsme je, vědomě, nad lidstvo veškeré:
33. a předvedli jsme jim znamení, v nichž zkouška byla zjevná.
34. Nicméně tito zde říkají:
35. „Není jiné smrti nám, vyjma první, a nebudeme pak vzkříšeni:
36. i přiveďte nám sem otce naše, jste-li pravdomluvnými!“
37. Zdaž lepšími jsou lidu Tubba' a těch, kdož před nimi byli? Zahladili jsme je, neb byli provinilými!
38. A nestvořili jsme nebe a zemi a což mezi oběma jest z kratochvíle;
39. nýbrž stvořili jsme je jen v opravdovosti! Však většina jich není si toho - vědoma.
40. Zajisté pak den rozdělení bude místem schůzky pro všechny:
41. den, kdy neprospěje pán sluhovi svému pranic, aniž bude jim pomoženo,
42. vyjma těch, nad nimiž slituje se Bůh: neb on zajisté mocný jest, moudrý!
43. Zajisté pak strom Az-Zaqqúm
44. pokrmem bude hříšného:
45. jak olej rozhřátý vříti bude v břiších,
46. vřením vody vroucí.
47. „Chopte se ho i dovlečte jej doprostřed plamenů;
48. pak na hlavu jeho lijte muka vody vroucí.
49. Okus tohoto, neb tys zajisté mocný, vzácný.
50. Totoť jest, o čem pochybovali jste!“
51. Zajisté pak bohabojní budou v přebývání bezpečném,
52. v zahradách a u pramenů:
53. oděni hávy z hedvábí a kmentu, proti sobě sedíce.
54. Tak (tomu bude): za manželky pak dáme jim děvy černooké, velkooké;
55. tam objednávati budou si všeho (druhu) ovoce v bezpečí:
56. neokusí tam jiné smrti, vyjma prvního zemření; a ochrání je Bůh před mukami plamene.
57. Milostí to bude od Pána a blaženost bude to velká.
58. Snadným pak učinili jsme (tento Korán) v jazyku tvém, aby snad byli toho pamětlivi.
59. I dávej pozor: neb oni též pozor dávají.