Súra 54 (Mekkánská) - Měsíce

1. Přiblížila se hodina a MĚSÍC rozpoltil se:
2. však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“
3. A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest.
4. Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu;
5. moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování.
6. Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné,
7. se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené,
8. spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“
9. Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen.
10. I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“
11. Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící:
12. a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného.
13. Jej pak nesli jsme na (arše) z prken a hřebíků.
14. Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl.
15. A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl?
16. A jaký byl trest můj a varování mé!
17. Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
18. Lhářem nazval (kmen) 'Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé!
19. Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné.
20. Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené:
21. a jaký byl trest můj a varování mé!
22. Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl?
23. Lhářem nazval též (kmen) Tsemúd varovatele,
24. řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění!
25. Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“
26. „Z jitra však zvědí, kdo lhář a drzoun byl.
27. Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení;
28. a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“
29. Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí.
30. A jaký byl trest můj a varování mé!
31. Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená.
32. Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
33. Lhářem též nazval lid Lotův varovatele.
34. I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory,
35. z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou.
36. On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom).
37. Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“
38. Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený:
39. „Okuste trestu mého a varování!“
40. Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
41. Přišli kdys k rodu Faraonovu varovatelé.
42. Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný.
43. Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad?
44. Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající?
45. Poražen bude spolek jich a na útěk se obrátí.
46. Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká.
47. Provinilci pak v bludu jsou a třeštění.
48. V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“
49. Zajisté pak vše stvořili jsme dle určení.
50. A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí!
51. Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl?
52. A vše, co oni činí, zapsáno v knihách jest:
53. (čin) malý ať či velký, dobře jest zanesen.
54. Zajisté pak bohabojní budou v zahradách a poblíž řek:
55. v sídle (to) pravdy, u Krále všemocného.