Súra 68 (Mekkánská) - Péra

1. Nún. Při PÉRU a tom, co spisují!
2. Nejsi, z milosti Pána svého posedlý:
3. a zajisté schystána jest ti odměna bezvýhradná.
4. Tyt zajisté‘s povahy vznešené:
5. i spatříš, spatří oni (též),
6. kdo z vás (vskutku) jest šílený.
7. Zajisté Pán tvůj ví nejlépe, kdo zbloudil se stezky jeho a ví nejlépe, kdož (dobře) jsou vedeni.
8. Pročež nebuď poslušen těch, kdož lhářem zvou (tě).
9. Rádi by, kdybys hladce jednal s nimi, aby i oni hladce s tebou jednali.
10. A nebuď poslušen žádného z těch, kdož (slavnostně) zaklínají se, hanebných;
11. pomlouvačů, s klepy jen obcházejících;
12. (velkých) zabraňovatelů dobra. přestupníků, zločinných:
13. hrubých, mimo to rodem špatných,
14. i kdyby mnoho statků měl a potomstva:
15. jenž, kdež čtena jsou mu znamení naše říká: „Báchorky jsou to starých.“
16. Poznamenáme jej na rypáku!
17. Postavili jsme je na zkoušku, jakož postavili jsme na zkoušku majitele zahrady. když přisáhli, že dojista sčesají datle její za jitra,
18. bez připojení výminky.
19. A obešlo ji zničení od Pána tvého mezitím, co spali:
20. a za jitra vypadala jak očesaná.
21. A zvolali na sebe časně za jitra:
22. „Vyjděte časně na pole své, česat chcete-li!“
23. A vpřed se brali, šeptajíce si navzájem:
24. „Dojista dnes v zahradu nevejde k vám ani jeden nuzný.“
25. Tak z jitra vyšli rozhodnuti.
26. A když spatřili (zahradu), řekli: „Zajisté v bludu byli jsme:
27. Naopak, (úrody její) jsme zbaveni.“
28. A nejsprávnější řekl nich: „Což neděl jsem vám: Nebudete-li chvály pěti Bohu?“
29. Řekli: ,,Chválen budiž Pán náš: myť zajisté nepravostni byli jsme.“
30. A počali si klásti vinu navzájem,
31. řkouce: ,,Běda nám, zajisté svévolni byli jsme.
32. Snad Pán náš nahradí nám ji lepší (zahradou): tak Pána svého prosíme.“
33. Takový byl trest náš: však trest života budoucího jistě větší bude. kdyby si toho jen byli vědomi!
34. Bohabojným pak zajisté schystány jsou u Pána jejich zahrady rozkoše.
35. Či učiníme stejnými ty, kdož do vůle boží jsou odevzdáni a provinilce?
36. Jak to přijde, že tak soudíte?
37. Aneb Knihu máte, z níž se učíte,
38. že dle ní dostanete cokoli si vybéřete?
39. Aneb dána vám, byla přísaha, pro nás závazná, sáhající až do dne zmrtvýchvstání, že dostanete, co sami usoudíte?
40. Taž se jich, kdo z nich jest toho ručitelem?
41. Anebo společníky mají? Nechť tedy předvedou společníky své, jsou-li pravdomluvnými!
42. V den, kdy obnaženy budou holeně a vyzváni budou k padnutí na tváře své - tu nebudou s to, (tak učiniti).
43. Sklopeni budou zrakové jejich a potupa je pokryje, neb vyzváni byli k padnutí na tváře své, když byli bezpečni.
44. I ponech mne a ty, kdož vylhaným nazývají toto vyprávění: postupně přivedeme na ně (zkázu), zkad jí netuší.
45. A dlouho poshovím jim, neb lest má jest jistá.
46. Či žádáš od nich odměnu, když přece dluhy přetíženi jsou?
47. Či znají věci skryté, jež (snad) spisují?
48. Pročež trpělivě vyčkávej rozsudek Pána svého a nebudiž jako onen v rybě, když volal k Bohu v tísni dusivé.
49. Nebýti toho, že dostihlo jej dobrodiní od Pána jeho, byl by býval vyvržen na (břeh) pustý, pohaněn.
50. Ale vyvolil si jej Pán jeho a učinil jej jedním ze spravedlivých.
51. Málem pak srážejí tě k zemi ti, kdož neuvěřili, pohledy svými, když slyší Napomenutí - a říkají: „On věru jest Džinny posedlý.“
52. Však jest to jen Napomenutí veškerenstvu.