Súra 70 (Mekkánská) - Stupátek

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného
  1. Žádal žadatel, by náhlý trest
  2. na nevěřící paď: nikdo (pak) nezbrání
  3. (seslání) jeho Bohem, Pánem STUPÁTEK:
  4. (po nichž) stoupají andělé a duch vzhůru k němu v průběhu dne, jehož délka jest padesát tisíc let.
  5. Pročež vyčkej s trpělivostí krásnou;
  6. oni vidí den onen daleký,
  7. však my vidíme jej blízkým:
  8. v den, kdy nebe bude jak mosaz roztavená,
  9. a hory budou jak vločky vlny (rudé):
  10. kdy nebude dotazovati se přítel vřelý přítele,
  11. ač hledět budou jeden na druhého. Rád by provinilec v den onen vykoupil se z trestu dětmi svými,
  12. a družkou svou, a bratrem svým,
  13. a příbuznými, již chrání ho,
  14. a obyvateli země všechněmi, kdyby pak spasilo jej to.
  15. Však nikoliv! Neb výheň,
  16. chopivši (je) za lebku,
  17. zvát bude ty, kdož zády obrátili se a odcházeli,
  18. a (statky) hromadili a schraňovali.
  19. Zajisť člověk stvořen byl prchlým:
  20. když zlo dotkne se jej, jest rozčilen;
  21. a když dobro se jej dotkne, zpupným jest:
  22. vyjma těch, kdož modlí se;
  23. kdož v modlitbě své stálí jsou;
  24. a v nichž jmění vždy jest podíl určený
  25. pro prosícího a pro odvrženého;
  26. a kdož věří v den poslední;
  27. a kdož před trestem Pána svého bázní chvějí se;
  28. -neb není, kdo před trestem Pána jejich byl by bezpečen —
  29. a kdož pohlavní údy své ostříhají,
  30. vyjma s manželkami svými a otrokyněmi: (pak) zajisté viny nemají:
  31. a kdo žádost svou nese dále toho, ti přestupníky jsou; —
  32. a kdož věci svěřené jim, jakož i závazky své věrně zachovávají;
  33. a kdož při svědectví svém pevně stojí;
  34. a kdož (dobu) modliteb svých pevně ostříhají:
  35. tito v zahradách (ráje) budou poctěni.
  36. Co stalo se tedy oněm, kdož neuvěřili, že horempádem běží před tebou,
  37. z prava i z leva shluknuti?
  38. Snad přeje si jedenkaždý z nich, aby uveden byl do zahrad rozkoše?
  39. Nikoliv. My stvořili jsme je, z čeho dobře vědí.
  40. Není třeba mi přisáhnout při Pánu východů a západů, že máme moc,
  41. abychom zaměnili je lepšími jich: v tom předejíti se nedáme.
  42. Pročež nech je, ať baví se, a hrají si, až potkají den svůj, jenž jest jim slibován:
  43. den, kdy vyběhnou z hrobů svých ve spěchu, jako by pod prapory se hrnuli;
  44. se zrakem sklopeným, hanou pokryti. Toto jest den, jenž byl jim slibován!