Súra 78 (Mekkánská) - Zvěsti
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného
- O čem že navzájem se dotazují?
- Ohledně ZVĚSTI veliké,
- níž (míněním) se rozcházejí.
- Vskutku však zvědí!
- Pak opět: vskutku však zvědí!
- Což neučinili jsme zemi pohovkou
- a hory (na ní) podpěrou?
- A stvořili jsme v párech vás;
- a spánek učinili jsme vám odpočinkem;
- a noc učinili jsme vám pokrývkou;
- a den učinili jsme vám pro (hledání) živobytí;
- a nad vámi postavili jsme sedmero (nebes) mohutných;
- a postavili tam svítilnu planoucí;
- a s mračen seslali jsme vodu v hojnosti,
- abychom dali ní vzrůsti obilí a bylinám
- a hustě (vzrostlým) zahradám.
- Zajisté den rozhodnutí má čas svůj určený:
- den, kdy zatroubeno bude v roh a přijdete v zástupech;
- a otevřeno bude nebe branami četnými;
- a rozhýbány budou hory, přeludům pouště podobné;
- peklo pak bude (lstivě) číhati,
- pro nepravostné obydlí,
- v němž dlíti budou po věky;
- chládku v něm neokusí, aniž nápoje,
- jen vodu vroucí a ran hnis,
- odměnu (jistě) případnou!
- Neb nedoufali v den účtů skládání
- a odmítali znamení naše, lží zvouce je.
- Však vše to spočetli jsme, sepsali:
- „Okuste trestu nyní, rozmnožíme vám jen muky (vaše)!“
- Však bohabojným dán jest byt blažený:
- zahrady a vinice;
- a (děvy) prsou okrouhlých; jim rovné věkem;
- a plné poháry:
- tam nebudou slyšet řečí pustých, aniž lží:
- odměnou od Pána tvého — dar to stačící!
- Od Pána nebes a země a všeho, což mezi nimi jest, Milosrdného: však slova od něho nedostanou.
- V den, kdy postaví se duch i andělé šikem, nebudou mluviti, vyjma toho, jemuž dovolí Milosrdný, a jenž mluviti bude jen co správno jest.
- Tentoť jest den pravdivý: pročež kdo chce, nechť k Pánu svému cestu nastoupí.
- Myť zajisté varovali jsme vás před trestem blízkým: v den, kdy pohlížeti bude člověk na skutky, kupředu poslané rukama jeho a kdy řekne nevěřící: „Kéž byl bych prachem (jen)!“