Súra 79 (Mekkánská) - Vytrhující
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného
- Při silou VYTRHUJÍCÍCH,
- při volně uvolňujících,
- při lehce plujících,
- při předem předcházejících,
- při osudy všeho rovnajících (přisám):
- v den, kdy zazvučí (roh) zvučící,
- druhé přijde po něm (troubení):
- v den ten srdce chvěti budou se (bázní);
- zraky jich budou sklopeny.
- Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni jsme, nazpět vráceni?
- Nyní, když kosti jsme (jen) zpuchřelé?“
- Řeknou: „Toť návrat byl by záhubný.“
- Však pouze jediné se ozve (varovné) zavřesknutí
- a již budou na země povrchu!
- Zdaž děj Mojžíšův tě došel?
- Když Pán jeho v posvátném údolí Tuwá naň volal:
- „Jdi k Faraonovi, neb svévolným se stal“
- a rci: „Zdaž očistiti bys se chtěl,
- tak abych vedl tě k Pánu tvému a ty se (jej) bál!“
- Pak znamení převelké mu ukázal —
- však neposlechl, lhářem jej nazval:
- poté pak odvrátil se, nemeškal:
- (lid) shromáždil a (takto) zavolal,
- řka: „Jáť Pánem vaším jsem nejvyšším.“
- I zachvátil jej Bůh trestem života budoucí ho i tohoto.
- V tom zajisté naučení jest pro toho, kdož bojí se.
- Zdaž těžším bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval?
- Do výše pozdvihl je, pak je urovnal:
- a ztemnil jeho noc, a jeho půldne vznítil;
- poté pak zemi rozprostřel
- a vyvříti dal vodě z ní, a pastvám vzrůsti na ní dal:
- a hory na ní upevnil:
- k užitku vám a dobytčatům vašim.
- Když pak přijde rozvrácení převelké;
- v den, kdy rozpomene se člověk na to, co byl (usilovně) konal;
- a předveden bude plam pekla všem vidícím —
- tehdy ten, kdo svévolný byl,
- a život pozemský radši měl,
- plam pekla bytem dostane;
- však ten, jenž Pána svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil:
- zahradu ráje bytem dostane.
- Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy že určena jest?
- Však jakou vědomost máš o ní?
- Konečná lhůta její závisí na Pánu tvém;
- tys varovatelem jen tomu; kdož bojí se jí.
- V den, kdy uzří ji, (připadne jim) jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho.