Súra 90 (Mekkánská) - Končiny

1. Přisahati mi netřeba při této KONČINĚ, -
2. neb ty přece bydlíš v této končině —
3. ni při otci a tom; co zplozuje!
4. Vždyť člověka my stvořili jsme v soužení;
5. což za to má, že přemoci jej nikdo není s to?
6. Říká: „Ztrávil jsem statky převelké.“
7. Což za to má, že nikdo jej neviděl?
8. Což nedali jsme mu očí dvé
9. a jazyk (též), i retů dvé?
10. A neuvedli jej na silnic dvé?
11. A přece ještě nepodjal se (vzestupu po) svahu.
12. A co poví ti, co jest (vzestup po) svahu?
13. Toť výkup zajatců,
14. neb jídla dávání v den hladový
15. sirotkovi, blízkému příbuznému;
16. neb chuďasovi v prachu úpícímu:
17. a pak býti z těch, kdož uvěřili a navzájem povzbuzují se k trpělivosti a navzájem povzbuzují se k soucitu.
18. Tito budou státi po pravici;
19. a ti, kdož neuvěřili ve znamení naše, státi budou po levici:
20. oheň (jak klenba) je obklopí.