Súra 96 (Mekkánská) - Krve sražené
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného
- Čti, ve jménu Pána svého, jenž stvořil:
- stvořil člověka z KRVE SRAŽENÉ:
- čti, neb Pán tvůj jest nejvýš šlechetný,
- jenž naučil (psaní) pérem:
- naučil člověka, co byl nevěděl.
- Ale ne; člověk zajisté jest svévolný,
- jakmile vidí se soběstačným.
- Zajisté (však) k Pánu tvému (vede všeho) návrat!
- Co míníš o tom, jenž zbraňuje
- služebníku (božímu), když modlí se?
- Co míníš, kdyby raději následoval (pravé) vedení,
- neb přikazoval bázeň boží?
- Co míníš, když lhářem zval (proroka) a odvrátil se?
- Což nevěděl, že Bůh zajisté vidí?
- Ale ne; nepřestane-li, dojista uchopíme jej za kštici,
- kštici prolhanou, hřešící!
- Nechť zavolá pak členy spolku svého:
- my zavoláme strážce pekelné!
- Ale ne: neposlouchej ho, však na tvář svou padej a (k Bohu) se přibližuj!